První snahy o parašutismus jsou skoro tak staré jako lidská kultura sama, ale uchovaná data jsou poměrně řídká. Ve středověku se touto myšlenkou zabýval například i Leonardo da Vinci, který již v roce 1485 zobrazil první padák. První parašutistický seskok je datován do roku 1797, plného využití padáku se dosáhlo po 2. světové válce.
Vývoj padáků pokračoval a koncem 60. let byl tak daleko, že bylo možno pravidelně přistávat na doskokovou plochu o průměru 10 cm. Tehdy začala svoji historii sportovní disciplína parašutismus, která patří mezi mladé a především dynamicky se rozvíjející odvětví leteckých sportů a se současnými více než 550 tisíci členy tvoří největší leteckou asociaci v rámci FAI.
Sportovní parašutismus dnes zahrnuje několik odvětví: klasický parašutismus (soutěží se v individuální akrobacii a přesnosti přistání, přičemž za přesnost se udělují samostatné tituly), skupinová akrobacie za volného pádu (soutěží se v počtu a kvalitě formací, které sestaví parašutisté za volného pádu v daném časovém intervalu), skupinová akrobacie na otevřených vrchlících (podobně jako za volného pádu).
Mezi moderní disciplíny patří free-fly (soutěž ve volných i povinných sestavách poskládaných za volného pádu dvěma skokany) wingsuiting (seskoky v ptačí kombinéze) swooping (přistání na rychlých padácích a další… U většiny disciplín hraje roli i kvalita videozáznamu, jež slouží rozhodčím k posouzení výkonu.